Martin Drengubiak, QA, Comprimato
K rozhovoru byl přizván Martin Drengubiak, Quality Assurance z brněnského Comprimata.

Martin Drengubiak je součástí týmu brněnského Comprimato již čtyři roky. Vysokoškolská studia zahajoval ještě v Bratislavě na Matfyz, studijní obor fyzika. Ta mu tolik nepřirostla k srdci a sběhl k tomu, co měl pod kůží odjakživa – algoritmy, matematiku a programování – do Brna na VUT. A v Brně už zůstal.

Od druhého semestru již pracoval v oboru, a to jako support pro společnost Avast. Internship nabídka v Comprimato byla pro Martina velkou profesní výzvou. A pozice Quality Assurance do té doby velkou neznámou. Rozhodování to pro něj bylo především intuitivní, jednoznačně tu zapůsobila přidaná hodnota pozitivní energie, kterou Comprimato disponuje.

Začátky v Comprimato Martinovi usnadnila jeho schopnost se rychle učit a snadné přizpůsobení tempu, kterým se v týmu pracuje. Taky věří, že dobu „hájení“ v týmu zvládl dobře díky své tvrdohlavosti, která mu nedovolila nechat práci nedokončenou, ať byla sebenáročnější. Za možnost okamžité aktivní participace na R&D projektech byl vděčný, protože díky novým poznatkům se profesně opravdu rychle posouval dál, už jen díky překážkám, které musel překonávat. Je si vědom toho, že bez nich by se sám od sebe nevypracoval.


Martine, v Comprimatu zastáváš pozici QA. Co přesně tato pozice v sobě obsahuje, co prakticky obnáší a co Tě k ní dovedlo?

Tato pozice obsahuje širokou škálu činností. Jednou z nejstěžejnějších je shromažďování informací o stavu produktu a jejich sdílení s R&D týmem, Product Owner-em a případně i týmy support/sale. Dalším důležitým nosníkem QA je vytváření a udržování testovací infrastruktury a testovacích scénářů, automatizace a zdokonalování procesů, získávání testovacích dat a nástrojů. No a pak samozřejmě starý dobrý ruční Exploratory testing. QA se také podílí na release managementu a DevOps.

K této pozici jsem se dostal obloukem, a to přes zájem o internship na C++ programátora. Comprimato mě ale vyhodnotilo jako kandidáta vhodnějšího na pozici QA, kterou mi nabídli. A tak jsem opustil startovací pozici Tier 1 support a nalodil se na flotilu Comprimata. A s odstupem času jsem za tuto souhru náhod opravdu vděčný.

Jde vůbec zjednodušeně popsat čím se Comprimato zabývá a napojení na Tvoji roli v týmu?

Ano i ne. Velmi zjednodušeně – Comprimato je firma, která pomáhá velkým i malým společnostem se zpracováním dat obrazu a videa, ať už je to Live nebo post-produkce. Spektrum záběru je samozřejmě mnohem širší a komplexnější, ale bez znalosti problematiky to není možné pár řádky obsáhnout. Velmi obecně – moje role v týmu je identifikovat úskalí produktu, předávat tyto informace zodpovědným osobám a navrhnout preventivní a automatizovaný mechanismus pro identifikaci dané nesrovnalosti v budoucnu.

Co vlastně stálo za Tvým rozhodnutím nastoupit do startupové flotily? Ono totiž jenom zmínit nesměle startup mezi davem soukmenovců jako variantu, kam by se profesně jeden chtěl dál třeba i ubírat, bylo jako hodit na ztichlý plac hodně sprosté slovo. A i když se tento trend dočkal už značné proměny vnímání, stále je v mnoha ohledech startup pro uchazeče o práci jakési tajemné tabu. Jak to celé vnímáš Ty?

Pro mě to byla osobní výzva. Pocitově jsem věděl, že bych litoval, kdybych tuto příležitost nevyužil. Musel jsem to prostě zkusit. Co za sebe vnímám profesně jako důležité, a co mi Comprimato svým nastavením plně umožňuje, je přímá zodpovědnost. Každé mé rozhodnutí má viditelný dopad na celkový vývoj a úspěšnost produktu. Jako příklad uvedu investigaci problému u potencionálního zákazníka. Když jste schopni vyřešit jeho problém a nabídnout mu efektivní řešení, protože víte, že váš produkt na to prostě má, je nasnadě, že právě toto je ta nejefektivnější přesvědčovací prodejní „taktika“. Stát za něčím, co funguje a má takový potenciál je navíc radost sama o sobě. Člověk ví, že je součástí něčeho výjimečného, něčeho, co má smysl.

Každý z týmu v uspořádání startupové společnosti hraje významnou roli. Ví, že bez něj by se celek rozpadl. Tato individualita se v korporátním celku prostě ztrácí. Není vlastně prakticky možné, aby se každý nápad jednotlivce vyslechl a zvážil, tak jak to je u nás samozřejmostí. A tím to nekončí. Pokud dávají nové podněty smysl, tak se také uskuteční, a to může být naprosto cokoli. Ať už vizuál, další použitelnost našeho produktu, či zefektivnění interních procesů.

Práce v startupu je vlastně jako být součást další rodiny. Známe se mezi sebou osobně, respektujeme se jak osobně, tak odborně, díky čemuž pracujeme ve výsledku lépe i jako týmový celek. Dokážeme efektivně adresovat problémy a také pružně reagovat na změnu priorit.

Pro někoho pak může být stěžejní výhodou to, že interní nastavení umožňuje prověřeným členům týmu dlouhodobý home-office. Kolega, který je vášnivý horolezec, se každý rok vydává zdolávat skály do zahraničí, kde se i na několik týdnů ubytuje a vzdáleně pracuje. Já potřebuji v zimě pobývat na horách horách, tak pár týdnů čerpám energii právě tam. Pokud jste osobnost, která bez problémů zvládá plnit své pracovní povinnosti odkudkoli, interní procesy mu to umožňují. Je to forma přímé podpory produktivity jedince, kdy se pracuje s jeho osobním nastavením a potřebami. A to vnímám jako bonus k nezaplacení.

Je zřejmé, že svého rozhodnutí nelituješ. Čím ještě Tě po čtyřech letech Comprimato motivuje, aby ses chtěl na jeho cestě stále podílet.

Na to jsem tak trochu nepřímo odpověděl už v předchozí otázce. Když bych to měl shrnout, je to ta osobní rovina. Vzájemný respekt mezi vedením a zaměstnanci. Jsme všichni na jedné lodi a plně si uvědomujeme důležitost toho, jakou roli hrajeme. A to se přímo odráží na našich vztazích. Rozhodně není ve firmách běžným zvykem, že pokud máte nějaké trápení, tak zajdete se svým CEO na pivo, abyste mu řekli, co se zrovna ve vašem životě odehrává, protože ho to zajímá. Ta přímá úměra osobní a profesní roviny, kterou si Comprimato tak opečovává, je největší investice do vás, jako do zaměstnance. Je mnoho úhlů, mnoho pohledů, mnoho názorů. Ale všichni se shodujeme na tom, že lidská rovina, ta nám všem vlastní, je prostě nejdůležitější.

Od začátku kariéry v Comprimato jsem byl jednoznačně motivovaný právě lidmi. Každý jeden je v tom co dělá odborník a já se od každého mnoho naučil. Když už jsem se zapracoval a v oblasti zpracování dat obrazu a videa začal orientovat, se mou motivací stal růst firmy. Jako share-holdera, kterým se má možnost každý zaměstnanec v rámci bonusu stát, mě samozřejmě zajímá, jak se nám daří, jak rosteme a jak já sám můžu přispět k tomu, abychom byli lepší než včera. Comprimato mě také pořád dál rozvíjí potřebou se neustále dále vzdělávat. Každý zákazník má něčím specifický use-case a s ním spojené nové technologie, které používá a se kterými se musím dopodrobna seznámit, abych se mohl vyladit na potřeby klienta, což je pro návrh nejvhodnějšího testováni klíčové.

Jaký je to vlastně proces se ztotožnit s vizí startupu? Přijde mi to natolik zásadní, že bez toho to snad ani nejde. V čem je ta podstata, aby chtěl člověk za myšlenku, ne původně vlastní, dýchat.

Myslím, že pracovat pro každou firmu je vždy tak trochu o tom, že dýchám za myšlenku někoho jiného (pokud nejste zrovna CEO nebo přímo zakladatel). V porovnáni s korporátem jste v startupu k samotné podstatě produktu nesrovnatelně blíž, protože přímo komunikujete, potkáváte se a pracujete s lidmi, kteří firmu na této myšlence postavili. Takto blízké propojení umožňuje chápat jednotlivá rozhodnutí firmy, která můžete jako zaměstnanec vylepšovat a připomínkovat. Toho se v korporátu nedá prakticky dosáhnout. Znám mnoho lidí, kteří pracují ve věhlasných korporátech a ačkoliv nejsou spokojeni s tím, jak se v rámci uspořádání firmy pracuje, zůstávají tam pracovat, protože ví, že něco měnit ze své pozice by je stálo velké množství energie bez výhledu na úspěch, připadně to považují za nemožné. Což je jednoznačně frustrující faktor.

Je něco, co za sebe vnímáš jako hodně specifické pro startupové uspořádání, co by mohlo rozdělovat jednotlivce na nesmiřitelné tábory?

Většinové povědomí o startupech si nese pověst rizika nestabilního zaměstnání. Což, tak jako ostatně všude, může a nemusí být pravda. Obzvlášť nyní, když jsme byli v posledním roce svědky pandemie, která naprosto paralyzovala nespočet odvětví a firem, které do té doby poskytovaly “stabilitu nadnárodních společností”.

Tím, že znám všechny v naší firmě osobně, vím, jaké jsou jejich schopnosti, jak s nimi pracují a jak je využívají k tomu jak se neustále zdokonalovat, tak si troufám tvrdit, že dokážeme společným úsilím tvořit a prodávat produkt, který bude konkurovat (a už i konkuruje) gigantům působícím na tomto trhu několik desítek let. Velkým zadostiučiněním je pro mě i fakt, a bude to znít trochu jako klišé, že právě možná stojím na základech něčeho opravdu velkého.

Kdybys se rozhodoval znovu, kam se profesně zrovna vydat, zda volit rádoby bezpečné vody korporátu, nebo jeho protipól – je něco, co bys chtěl dopředu vědět, než si vybereš (a nevěděl jsi, než jsi do Comprimata nastoupil). Ať už je to z Tvého pohledu pozitivní, nebo negativní.

Volil bych opět startup, protože tam není co ztratit, jen získat. Asi bych dopředu nechtěl vědět víc, protože bych tím pokazil kouzlo toho překvapení. Ale bez legrace, ano, je tam jedna věc – kolektiv. Když nastupuje do jakéhokoliv startup nebo korporátu, musí tam být dobrá parta šikovných a motivovaných lidí, kteří se vzájemně respektují. Jen tak se můžete posouvat vpřed. A jsem přesvědčen, že v startupu je daleko větší pravděpodobnost, že s těmito lidmi uděláte díru do světa. V korporátu jsou tyto možnosti už z principu společnosti samotné limitované. Vlastně až natolik, že z něj jednotlivci i skupiny zapálených vykročí a založí si vlastní startup.

A co je tedy pro Tebe osobně největší přidaná hodnota být součást startupového Comprimata, pokud bys to měl na závěr nějak vyhodnotit a shrnout?

Největší přidaná hodnota je jednoznačně můj profesní růst. Naučil jsem se lépe nakládat se svým časem a organizací práce, posunul jsem se v oblasti programování, naučil se vnímat důležitost vztahů na pracovišti. Zjistil jsem, co všechno obnáší QA, k čemu jsou agilní techniky, jak uchopit konstruktivní kritiku a jakým způsobem kritiku předávat. A mohl bych pokračovat opravdu dlouho. Čímž chci říct, že si neumím představit, že bych se jako QA mohl podílet na takovém množství aktivit v tak krátkém čase ve větších firmách, kde je rozsah aktivit striktně okleštěn definicí interních procesů pracovní pozice.

A podařilo se mi pro sebe vyvrátit zažitý stereotyp o tom, že práce musí být nudná a že si to tam musíme jen jít na 8 hodin “odsedět”. Do práce se pořád těším – nevím, co víc si profesně ještě přát.